Japonské kimono není jen obyčejný kus oblečení, je to fascinující umělecké dílo, které spojuje tradici, řemeslnou zručnost a cit pro krásu. Jednou z charakteristik kimona je jeho složitá a promyšlená konstrukce. Každé z jeho částí má svůj název a význam. V tomto článku si je postupně představíme a podíváme se i na některé krejčovské pojmy vztahující se k samotné konstrukci kimona. Pojďme tedy společně nahlédnout pod pokličku tohoto tradičního japonského oděvu.
Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kimono_parts.png
Vnější část kimona
Okumi (衽) jsou trojúhelníkové části kimona na přední straně, které se přes sebe překrývají. V případě nošení, se u kimon překrývá zásadně levá strana přes pravou.
Mae-migoro (前身頃) je přední část kimona obepínající tělo své nositelky. Tato část oděvu je nejvíce exponovaná, a proto bývá zdobena různými vzory a motivy, které odrážejí společenský status a samotný vkus nositelky.
Uširo-migoro (後ろ身頃) je zadní část kimona, která je tvořena dvěma kusy látky spojenými zádovým švem senui (背縫い). Tato část kimona je oproti přední části již jemněji zdobená, protože na zádech bývá výrazným prvkem sklad širokého obi pásku.
Sode (袖) neboli rukávy, jsou jedním z nejvíce charakteristických prvků kimona. Délka a tvar rukávů se mohou lišit a to především podle věku, ale také podle dané příležitosti. Dívky před dovršením dospělosti (v Japonsku do 20 let) nebo někdy i nezadané ženy nosí tradičně kimona zvané furisode s velmi zdobnými rukávy, která mohou dosahovat až do úrovně lýtek. Naopak vdané ženy nosí tomesode s rukávy končícími u boků ženy.
Pojem furi (振り) označuje nesešitou spodní část rukávu, která se při pohybu pohupuje. V této části rukávu je také skrytý váček zvaný tamoto (袂), který slouží místo kapsy.
Sodeguči (袖口) jsou jednoduše otvory na rukávu, skrze které se prostrčí ruka. Mijacukuči (身八つ口) se vyskytuje pouze na dámských kimonech a jedná se o malý otvor pod rukávem v podpaží, který usnadňuje oblékání kimona a také zajišťuje větrání.
Fuki (袘) je úzský lem zahnuté podšívky kimona.
Eri (襟) znamená límec a tímto pojmem je označován spíše vnější límec kimona. Ženská šíje je v Japonsku považována za velmi podmanivou, a proto se při oblékání do kimona stahuje zadní šev límce dolů, aby se tak otevřel a zdůraznil krk na zátylku. Táto praktika se nazýva emonnuki (衣紋抜き).
Vnitřní část kimona
Uraeri (裏襟) je označení pro vnitřní límec kimona. Ten na zádech lehce vyčnívá a rámuje odhalenou šiji. Pro udržení pevného tvaru límce se používá vložka límce zvaná eri-šin (襟芯). V oblasti krku se člověk často potí, a tak je límec vysílán ochranným dílem, kterému se říká tomo-eri (共衿). Je často vyrobený ze stejné látky jako kimono a lze jej snadno vyměnit v případě zašpinění.
Dóura (胴裏) označuje podšívku kimona. Má za úkol chránit hlavní tkaninu kimona před tělesným potem.
Suso (裾) je spodní lem kimona. Kolem něj, případně i v rukávech, může být umístěna ochranní látka susomawaši (裾回し), která má praktický účel chránit tyto části kimona před zašpiněním ze zevního prostředí a zároveň poutá pozornost např. při chůzi, kdy se překrývající díly okumi jemne pootevřou. Schválně pro umocnění takových mihavých momentů může nositelka volit susomawaši z kontrastnější barvy.
Ostatní krejčovské pojmy
Juki (裄) je termín používaný k popisu velikosti kimona, přesněji délky od středu zad k manžetám. Existují dva způsoby měření této délky, buď od středu krku k zápěstí při vodorovném upažení nebo ve sklonu 45°.
Pro nejvyšší bod v partii ramen se používá termín katajama (肩山) a pro nejvyšší bod v oblasti rukávů termín sodeyama (袖山). Od těchto bodů se pak měří délka těla mitake (身丈) a délka rukávu sodetake (袖丈).
Sodecuke (袖付) je průramkový šev, který spojuje rukáv sode s přední částí mae-migoro a zadní části uširo-migoro. U pánského kimona pokračuje šev sodecuke až do podpaží a zcela uzavírá rukáv k zbytku kimona, zatímco u dámského kimona zůstává na tomto místě již zmíněný otvor mijacukuči.
Každá z těchto částí kimona má svou důležitost. Některé jsou ukázkou kvalitního materiálu, jiné hrají spíše ochrannou roli a některé výrazem japonské jemnocitu. Pokud se podíváte na kimono jako na celek, jeho unikátní krása spočívá v harmonii všech těchto detailů, které se propojují do jednoho uměleckého díla.
Šimon
Šimon Šťastný je nadšenec pro japonskou kulturu, zvyky a tradice. Vystudoval japonskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na blogu přináší vhled do japonských reálií, mentality Japonců a specifik jejich tradičního odívání i života.