Japonská kultura je velmi bohatá na tradice a řemesla, která jsou obvykle předávána z generace na generaci. Jedním z nich je vytváření dekorativních uzlů z papírových šlahounů zvaných mizuhiki. Tyto uzly mají bohatou historii. Symbolika hraje v tomto případě velmi významnou roli. Svázané šlahouny, které tvoří zajímavý uzel, znázorňují provázané mezilidské vztahy, ale i propojení s duchovním světem.
V Japonsku se tradiční mizuhiki výrobě (jak výrobě mizuhiki šlahounů, tak vázání tradičních uzlů) věnují podniky a pokračovatelé rodinné tradice. V posledních letech se však pro mizuhiki hledá nový směr a to hlavně jak oslovit i dnešní generaci. Mezi takové umělkyně patří i česká nadšenkyně Květa Capaliniová. Ta z originálních japonských šlahounů vyrábí ozdoby, šperky a různé doplňky. Více o tom, co tahle umělecká forma přesně znamená a jak se k tomu dostala, nám Květa prozradila v následujícím rozhovoru.
Jak ses k mizuhiki, tedy k vázání uzlů, dostala?
„Poprvé jsem mizuhiki viděla na podzim 2017 v Praze na akci Japanweek. Bylo tam spoustu stánků, jako kaligrafie, tušová malba, ochutnávka saké, čajový obřad a na jednom bylo napsáno mizuhiki a byly tam nejrůznější ukázky mizuhiki uzlů a výrobků. To mě strašně zaujalo a tak jsem kolem toho stánku kroužila a kroužila, až se mi podařilo si vyzkoušet uvázat svůj první základní uzel awaji-musubi. Nejprve z jednoho šlahounu, pak ze tří a nakonec z pěti. To už mi tam přihlížející Japonky tleskaly. Dostala jsem od nich pár šlahounů a uzlů na památku. A tak začala moje cesta. Následující dva roky mi to nedalo spát, a tak jsem googlila, co to mizuhiki vlastně je, hledala návody a materiál. Postupně se mi podařilo získat mizuhiki šlahouny a na podzim 2019 jsem se pustila do vlastní tvorby.“
Čím tě mizuhiki tolik uchvátilo a možná i stále nepřestává fascinovat?
„Asi tou svou rozmanitostí, co všechno je možné z mizuhiki vytvořit. Ať už jde o malé uzle na dárkové obálky či šperky nebo prostorové dekorace, květiny a figurky. Dokonce lze z mizuhiki dělat i obrazy, kdy z dálky vypadají jako malované a až z blízkosti jsou vidět jednotlivé navrstvené uzle. Nepřestává mě fascinovat samotný materiál. Ač se jedná o papírové jádro, tak díky procesu výroby je materiál vysoce odolný vůči vodě. Dá se různě tvarovat, ohýbat a navíc je velmi lehký. Tudíž i prostorově velké uzle, například na náušnicích, jsou dobře nositelné.“
Jakou má mizuhiki v Japonsku tradici?
„Mizuhiki, jako materiál, má v Japonsku velmi dlouhou tradici. Je několik teorií o jeho původu. Asi nejrozšířenější je ta o delegaci z Číny. V roce 607 n.l. dorazila na císařský dvůr delegace z Číny a na dárku pro císaře byla červenobílá ozdoba z provazu. Tato ozdoba měla zajistit bezpečnou cestu pro delegáta a štěstí pro císaře. Tím vznikla tradice, že dary pro japonského císaře měly na sobě červenobílou dekoraci.
V průběhu období Nara (8. st.) se vyvinul proces výroby z papíru a vznikl tak název mizuhiki (v překladu „vodou tažené“), který vystihuje proces výroby. Vlastně daný proces výroby šlahounu se používá dodnes, jen nyní automatizovaně v továrnách. V období Heian (8.-12. st.) se mizuhiki používalo například pro vazbu sešitů básní haiku. V té době se začaly barvit i jinými barvami, než jen červená a bílá. V období Edo (17. st.) používali mizuhiki samurajové pro své účesy. V období Meidži (2. pol. 19. st.) se mizuhiki začalo používat hlavně pro ceremoniální účely (dekorace v chrámech a při festivalech). A to se postupně vyvinulo k použití na dárkových obálkách a přešlo postupně do dnešní formy šperků, ozdob a umění.
Největší tradici výroby mizuhiki šlahounů a produktů má město Iida City v prefektuře Nagano. Historicky byla do této oblasti soustředěna výroba kvůli vhodnému prostředí – kvalita vody a teplé počasí. To mělo souvislost i s tím, že výroba mizuhiki byla vhodnou vedlejší prací pro nižší samuraje a farmáře.
S ohledem na vývoj mizuhiki má tato umělecká forma velkou tradici jako součást obdarování. Jedním z dalších důvodu je i to, že mizuhiki uzel na daru ukazuje, že dar nebyl ještě otevřený. Funguje tak podobně jako u nás v Evropě pečeť.“
Jaké typy uzlů vlastně jsou a případně kde najít ověřený zdroj, ze kterého je možné čerpat?
„Uzly se dají rozdělit na dva základní typy – ty, které lze rozvázat jedním tahem, a ty, které naopak se jedním tahem utahují do pevnější formy. Podle toho jsou taky pravidla pro jejich použití. Například uzel cho-musubi (tvar mašle) se nesmí používat na svatbách, protože ten lze zatáhnutím jednoduše rozvázat a to u novomanželů nechceme. Tento uzel symbolizuje „existenci mnoha radostí“, a proto se používá k opakujícím se oslavám, které lze opakovat tolikrát, kolikrát lze uzel znovu uvázat (například oslava k narození dítěte či narozenin). Tam si totiž přejeme opakování a tedy i jednoduché rozvázání je v tomto případě v pořádku.
Oproti tomu uzel awaji-musubi (u nás známý jako Josefínský uzel) se tahem za oba konce pevně utahuje, aby nešel snadno rozvázat. Používá se tak při situacích, kdy je přání, aby se daná věc stala pouze jednou (například svatba).
A kde najít informace o uzlech? Knihy, internet apod. Problémem v případě mizuhiki je jazyk. Přeci jen toto umění není tak rozšířené do světa a tudíž až na výjimky jsou všechny informace v japonštině.“
Jak se ti spolupracovalo s PURPLY? Čeho si na spolupráci nejvíc ceníš?
„Jsem ráda, když mohu vytvářet mizuhiki přímo na přání, a tak mě potěšila žádost Veroniky o vytvoření speciální kolekce. Pokaždé se snažím vymyslet nějaký jedinečný prvek, který speciální kolekci odliší od mé běžné tvorby. V případě kolekce náušnic pro PURPLY to je řetízkové kování, které vytváří jedinečný designový prvek. Náušnice jsou zabalené v origami obálce z japonského papíru a kartička s náušnicemi je zdobená fialovým potiskem květů, které ladí přímo k fialové barvě PURPLY.“
Kde tě lidé mohou navštívit nebo si od tebe věci koupit? Případně mohou si sami mizuhiki někde vyzkoušet?
„Mé výrobky lze zakoupit na e-shopu www.capimizuhiki.cz. O mizuhiki píšu i na svém webu www.mizuhiki.cz, kde je též informace o termínech workshopů.“
Šimon
Šimon Šťastný je nadšenec pro japonskou kulturu, zvyky a tradice. Vystudoval japonskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na blogu přináší vhled do japonských reálií, mentality Japonců a specifik jejich tradičního odívání i života.